Tak tedy :D Slíbila jsem, že po další kapitole Pouta krve vás bude čekat jedna krátká, ale velice perverzní povídka, jejíž námět jsme vymyslely s Ayakou... jak jinak než v čajovně :D Bylo to někdy v létě, takže vás jistě nepřekvapí, že se - přestože už podzim značně pokročil - ještě jednou vrátíme k horkým prázdninovým dnům. Děkuji Peruji, že se mnou tuto perverzárnu sepsala :D Vlastně co se týče "děje", jsou to takové trošku propracovanější Orgie, nečekejte nic světoborného, je to PWP jak vyšité, ale bylo to přesně takhle zamýšleno. Jednoduše řečeno - v čajovně se strhne pěkný gangbang :D A můžete hádat, kdo bude v jeho středu. Tato povídka má jen 4 kapitoly, trošku kratší, než jste zvyklí, ale doufám, že si ji užijete. Určitě nad ní nebudete muset moc přemýšlet.

 

Žánr: AU, PWP

Autor: Peruji & Smajli

Pairing: MadaSasu, FugaSasu, IzuSasu, ShiSasu

Varování: yaoi (18+), uchihacest, gangbang

Obsah: Madara Uchiha se rozhodl pořídit si pravý perský koberec a neváhá kvůli tomu osobně cestovat do Turecka. A když už tam letí, proč jednou nevzít na dovolenou celou svou rodinu? Po rozpálených ulicích tržiště však většině Uchihů přijde vhod příjemné prostředí místní čajovny. K tradici patří i vodní dýmka, ale menu nemá anglický překlad, tak si objednají naslepo. A nestačí se divit, co s nimi výběr tabáku provede...

 

 

Bylo brzké odpoledne, na modré obloze bez jediného mráčku silně pražilo slunce, jeho paprsky se odrážely od nablýskaného černého BMW, které zastavilo před upravenou a útulně vyhlížející rodinnou vilkou. Z auta vystoupil vysoký pohledný muž s ostrými rysy v obličeji, na kterém ale na první pohled upoutaly pozornost uhlově černé pronikavé oči. Muž pohodil hlavou, aby z tváře dostal malý pramínek havraních vlasů, jež měl husté a dlouhé téměř až k pasu. Na jeho pěstěné kštici i svalnaté a zároveň štíhlé postavě bylo znát, že o sebe pečuje. Ráznými kroky přešel k domovním dveřím vilky, v níž žil jeho bratr s rodinou a stiskl zvonek.

 

Chvilku se nic nedělo, ale potom se za dveřmi ozval dusot nohou a vzápětí se rozletěly dokořán.

„Ahoj strejdo,“ přivítal muže mladík, který v nejmenším nezapřel svou příbuznost k němu. Postavu měl sice drobnější, ale byl štíhlý jako panter, atletický jako antický polobůh, s vyrýsovanými svaly, ale přitom žádný kulturista. Měl ploché břicho s náznakem cihliček, široký hrudník a úzké boky, pevná stehna a ten nejperfektnější chlapecký zadek, o jakém se zdá všem pedofilům. Až na to, že Sasuke nebyl dítě. Velmi nedávno oslavil osmnáctiny, takže byl čerstvě dospělý. Oči měl na kluka obrovské - velké, obsidiánově černé tůňky jako neprobádané hlubiny oceánu fascinující svou tajemností a úchvatností. Jeho vlasy měly stejnou barvu havraního peří jako u jeho strýce a většiny rodiny, dva delší pramínky mu spadaly po stranách pohledného obličeje, zatímco v zátylku měl roztomile rozježené vrabčí hnízdo.

„Pojď dál,“ pozval Sasuke Uchiha svého staršího strýce dovnitř a ustoupil o krok.

 

Madara synovce následoval do obýváku, kde se společně usadili. Samozřejmě se ho Sasuke nejdřív zeptal, jestli si nedá něco k pití a následně mu donesl sklenici minerálky.

,,Jak to, že zrovna ty jsi v tak krásný den doma? A taky, kde jsou ostatní?“ nadhodil starší muž zvědavě. Už odmalička byl mladší synovec neposedný a udržet ho doma, zvlášť v létě, byl nadlidský výkon. Co ho zajímalo ale mnohem víc, bylo, kde se nachází zbytek rodiny? Byl pozvaný na oběd, a přitom to vypadalo, že kromě Sasukeho v domě nikdo není.

 

„No co mi zbejvá, když tě naši pozvali,“ uculil se Sasuke trochu drze a vyplázl na strýce jazyk, „jasně že bych byl radši někde na koupáku, ale nedostal jsem povolení opustit dům, když přijede strýček...“ Zas tak mu to ovšem nevadilo, protože v kuchyni na sporáku dobublával vynikající jelení guláš a nudlová polévka, což bylo asi mnohem lákavější než langoš někde ze stánku u rybníka.

„No, před chvílí prasknul kohoutek v koupelně, táta to s Itachim teď opravuje a mamka šla do skleníku pro čerstvou pažitku a petržel do polívky. Ale za chvilku tu budou,“ objasnil následně zdánlivou nepřítomnost ostatních členů rodiny.

 

,,Ty malý ubožáčku, musíš dělat společnost strýčkovi namísto toho, aby ses válel někde u vody,“ politoval Madara naoko synovce, ačkoliv mu při tom cukaly koutky. ,,Ale neboj, do konce prázdnin času dost. Budeš mít ještě fůru příležitostí vyrazit k vodě. Stejně jako já. Za pár dní poletím do Turecka, tak ti pošlu fotky z pláže,“ neodolal menšímu popíchnutí. Vlastně ani netušil, jestli se rodina jeho bratra letos někam chystá.

 

„Fakt? Co v Turecku?“ podivil se Sasuke, protože jeho strýc nebyl moc velký fanda válení u moře, obvykle neměl rád vedro, a navíc volil na dovolené většinou daleko exotičtější destinace. Třeba Maledivy, Madagaskar, Nový Zéland... Nenechal však svého strýce domluvit a protáhl trochu zklamaně obličej: „Naši říkají, že letos nikam nepojedeme, prej není dost peněz na dovču pro celou rodinu.“ Chápal to, tenhle rok totiž rekonstruovali celou střechu, což byl dost citelný zásah do rodinného rozpočtu. Ale trochu ho to mrzelo.

 

,,Chci si pořídit pravý perský koberec,“ odpověděl Madara a v hlavě mu to šrotovalo. Takže jeho bratr s rodinou letos nikam nejede. Ale ani loni nikde nebyli, protože Fugakovi se těsně před létem porouchalo auto a oprava spolkla většinu úspor. A předloni... nejstarší Uchiha se v duchu zamračil, ani tehdy nikam nejeli, ačkoliv důvod si nepamatoval. Zadumaně se zahleděl na Sasukeho, na kterém bylo vidět, že ho to mrzí. Možná... by si zase pro jednou mohl zahrát na hodného strýčka. Synovci to udělá radost a pravda byla, že Fugaku by si taky potřeboval trochu vydechnout. Stejně jako Mikoto a Itachi.

,,Ty, Sasuke, co bys řekl, kdybyste jeli se mnou? Ostatně nedávno jsi oslavil plnoletost, tak bych ti mohl dát ještě jeden dodatečný dárek, ne?“ navrhl a sledoval, jak se synovci po jeho slovech rozzářily oči.

 

„To myslíš vážně?“ zatajil nejmladší Uchiha dech při tom, jak mu hned fantazie vykreslila písečné pláže, pálící sluníčko a studené drinky, moře s vlnami a exotické pokrmy, „no já bych jel hned!“

„Kam bys jel, Sasuke?“ ozval se z chodbičky příjemný ženský hlas a vzápětí se v obýváku objevila Mikoto, Sasukeho matka. Byla to krásná čtyřicátnice s výstavní postavou, dlouhýma nohama, temně uhlovými vlasy až do pasu a s témže pozoruhodně velkýma tmavýma očima, jejichž půvab zdědil mladší syn po ní. „Ahoj Madaro,“ pozdravila s úsměvem svého švagra, „promiň, že ještě není prostřeno, zrovna prasknul kohoutek v koupelně... ale jídlo už je skoro hotové, jen přidám pažitku a petržel.“ Celkem zbytečně jim ukázala zelený svazeček čerstvé zeleniny v ruce.

„Mami, strejda by nás prej vzal s sebou do Turecka,“ informoval ji ihned nejmladší Uchiha.

 

Mikoto se zarazila. Ani ne kvůli informaci, že její švagr hodlá vycestovat, ale spíš kvůli druhé polovině sdělení. ,,To je... milé. Ale Madaro, já nevím jak to říct, my...“ zakoktala se trošku.

,,Klid, Mikoto. O opravě střechy vím. Zatáhl bych to. Hotel i letenky, vy byste si museli vzít peníze jen na nákupy a tak. Potřebujete odpočinek a můžete to brát jako dodatečný dárek k Sasukeho plnoletosti,“ promluvil Madara.

,,No, já nevím,“ skousla si Mikoto spodní ret. Byla na vážkách, tušila, že Fugakovi se to líbit nebude. Byl to hrdý muž a jet na dovolenou za cizí peníze, byť ten dotyčný byl jeho bratr, by mu určitě přišlo ponižující a nesprávné. Ale kdyby to opravdu brali jako dárek pro Sasukeho... Vždyť osmnáctiny jsou významné narozeniny, člověk symbolicky odkládá dětské střevíce a vstupuje do dospělosti. ,,Víte, co? Proberte to s Fugakem. Pokud bude souhlasit on, já nebudu proti,“ prohlásila nakonec.

 

Nemuseli čekat dlouho, jen pár minut poté, co Mikoto odešla do kuchyně dodělat poslední přípravy na oběd, se v obývacím pokoji objevil pán domu osobně.

Fugakovi bylo jen něco málo přes čtyřicet, ale kondičku měl jako muž o polovinu mladší. Musel mít, pracoval jako policista u zásahové jednotky, vlastně jako velitel, takže bylo jasné, že si nemůže dovolit zlenivět. Byl osvalený, štíhlý a snad jen dvě drobné vrásky na bradě prozrazovaly jeho zralý věk, jinak měl tvář hladkou, se souměrnými aristokratickými rysy a tmavýma inteligentníma očima. Sem tam měl jednodenní strniště, které podtrhovalo jeho mužnost, ale jinak se pravidelně holil. Vlasy měl jako jediný v rodu tmavě hnědé, nosil slušivé pánské mikádo. Jen jeho výraz byl obvykle přísnější, než by bylo hezké, jeho obočí se až příliš často stahovalo k sobě.

Teď se ale výjimečně usmíval a otíral si ruce do ručníku. „Madaro, vítej,“ pozdravil svého staršího bratra, „měli jsme tu menší komplikaci v koupelně.“

 

,,Ahoj! Jo, slyšel jsem. Snad se vám to povedlo opravit,“ usmál se Madara na bratra.

,,Jo, naštěstí jo,“ posadil se Fugaku na pohovku vedle mladšího syna.

,,To jsem rád,“ poznamenal Madara a přemýšlel, jestli má na bratra vybalit svou nabídku hned, nebo počkat, až se nají. Ale možná bude lepší to neodkládat a využít toho, že má hnědovlasý muž dobrou náladu. ,,Fugaku, měl bych pro vás nabídku. Za pár sní pojedu do Turecka a byl bych rád za společnost. Tak co kdybyste jeli se mnou? Zvu vás.“ Nejstarší Uchiha doufal, že takto podané by to Fugaku mohl přijmout.

 

„Společnost?“ podivil se Fugaku a nechápavě se zadíval na Madaru, potom se Sasukeho a zpátky na bratra, jako by si myslel, že je to vtip, „jako že bysme jeli do Turecka? To nejde, teď si to... hmm... nemůžeme dovolit. Snad příští rok.“ Na moment se odmlčel, než mu došlo, jak shovívavě se na něj dlouhovlasý Uchiha dívá... a jak zněla poslední část té věty. Okamžitě prudce zčervenal. „Ne, to nepadá v úvahu. Nebudeš platit dovolenou celé rodině, to je... to není nutné,“ vypravil ze sebe přiškrceně. Obvykle nemíval takové mindráky, Madara byl těžký businessman, o jehož výplatě se jim ani nezdálo, ale přesto měl dojem, že se o svou rodinu postaral dobře, že nevydělává zas tak málo... ale bohužel teď měli velké výdaje.

 

,,Já vím, že to není nutné.“ Madaru bratrova reakce nijak nepřekvapila, naopak s ní počítal. Jenže to znamenalo, že se teď ocitl na tenkém ledu.

,,Podívej, jak už jsem řekl, tentokrát bych byl za společnost rád. A taky to chci dát Sasukemu jako dodatečný dárek k narozeninám. Vždyť, kolikrát v životě je ti osmnáct? Poprvé má možnost jet do hotelu zaměřeného výhradně na dospělou klientelu, mít vlastní pokoj, jít do baru a objednat si alkohol a spoustu dalších věcí. Copak ty bys mu to odepřel? A co Itachi? Brzy vystuduje, dostane diplom a co bude pak? Začne si hledat práci a vlastní bydlení a s tím zákonitě přijdou starosti. Takže tohle je možná jeho poslední možnost prožít ještě tu skutečnou mladickou bezstarostnou dovolenou.“ Nejstarší Uchiha zabrnkal na Fugakovu otcovskou stránku.

 

Hnědovlasý Uchiha nad tím chvíli uvažoval a převracel to ze všech stran. Byla pravda, že tohle byly jedny z posledních letních prázdnin, které si jeho synové mohli užít… no, teda u Itachiho už to byly opravdu poslední před závěrečnými zkouškami příští rok, Sasuke měl ještě pár let univerzity před sebou, ale… No, co by to byl za otce, kdyby jim zakázal jet k moři se strýcem jen proto, že na to sám nemá. Bylo to sice ponižující, ale měl by to skousnout kvůli nim.

„Dobře,“ zabručel zahanbeně a na svého bratra ani syna se pro jistotu nepodíval, hleděl kamsi do koberce, „tak… jestli budeš tak hodný a chceš jim to opravdu zaplatit, můžeš kluky vzít s sebou. My s Mikoto jet nemusíme.“

„Ahoj strejdo!“ Na prahu obývacího pokoje se objevil další člen rodiny, vysoký štíhlý mladík se stejně atletickou postavou, neproniknutelně černými polodlouhými vlasy svázanými červenou gumičkou do culíku a se stejně bystrýma antracitovýma očima, jaké měli v rodině snad všichni. Itachi Uchiha byl rovněž velmi pohledný, na kráse mu neubíraly ani dvě trochu výraznější vrásky táhnoucí se od kořenu nosu k tvářím. Byl to Sasukeho starší bratr. „O čem je řeč?“

 

Madara Itachimu opětoval pozdrav a následně ho zasvětil do situace. Mladík se usadil do druhého křesla, v klidu ho vyslechl a pak stočil zrak k otci.

,,Tati,“ oslovil ho tiše, ,,chováš se hloupě. Strejda nás pozval, protože nechce jet sám a taky protože pro nás chce udělat něco hezkého. A ty to opravdu chceš odmítnout jen kvůli penězům? Opravdu si myslíš, že já a Sasuke bysme si tu dovolenou užili, kdybysme stále museli myslet na to, že zatímco my se koupeme v moři, sluníme na pláži nebo chodíme po památkách, tak ty s mámou trčíte doma? A pak, je to Sasukeho první dospělácká dovolená. Poprvé nebude omezený věkem, poprvé bude mít na hotelu vlastní pokoj a poprvé si s námi bude moct přiťuknout jako dospělý s dospělými. Opravdu chceš tohle promeškat? A vůbec, nejsou snad společné zážitky, společně strávený čas a vzpomínky na ně důležitější než to, kdo co platil?“

,,Máš naprostou pravdu, Itachi. Rodina se na peníze přepočítávat nemá,“ ozval se Madara, jen co Itachi domluvil, a nenápadně šťouchl Sasukeho nohou do lýtka. Taky by jim v tom přesvědčování mohl helfnout.

 

Sasuke pochopil narážku a udělal na svého otce štěňátkovské oči. Musí ho přesvědčit! „Tati, no tak. Vždyť jsme ještě nikdy nebyli na dovolené celá rodina. Bylo by to fajn pro jednou vyrazit všichni, ne? Víš, jak to je. Nechci rozhodně nic přivolávat, ale přece jenom... občas nevíš dne. Máš přece jen nebezpečný povolání nebo někoho může srazit auto nebo...“

„Sasuke, o tom nemluv!“ okřikl ho Fugaku, kterému tohle téma nebylo příjemné. Samozřejmě měl jeho syn pravdu, vždycky bylo nějaké potencionální riziko, tomu se člověk nevyhnul, ale nechtěl myslet na to, že by se někomu z jeho rodiny něco stalo.

„Chtěl jsem jen říct,“ zmírnil Sasuke svoje vyjádření, „že bychom měli využít příležitosti teď a tady, ne si říkat, že třeba příště, za rok, jednou, někdy... Je to přece dárek. Dárky se neodmítají, to by se strejda urazil, že jo, strejdo?“ Obrátil se významně k Madarovi.

Fugaku si zamyšleně promnul bradu. Byla pravda, že takovou... celorodinnou dovolenou ještě nikdy nezažili. Jenže se tady bavili o jeho rodině a Madarovi, a přitom tu byli ještě další lidé, kterých se to týkalo. „Ale co Izuna a Shisui? Bylo by jim to určitě líto,“ namítl logicky, „a Izuna by si to mohl špatně vyložit, kdybys nám zaplatil dovolenou.“

Sasuke se kousnul do rtu a tázavě pohlédnul na Madaru. Byla pravda, že tohle byl dobrý argument.

 

,,Samozřejmě pozvu i je. Říkal jsem přeci, že chci, aby jela celá rodina,“ protočil Madara oči, jako kdyby Fugaku řekl kdovíjakou hloupost. Popravdě na Izunu a Shisuie tak trochu zapomněl, ale to jeho bratr vědět nemusí, ostatně i tohle pozvání bylo zcela spontánní, takže se může tvářit, že hodlal pozvat i zbylé dva členy, ale že to Fugakovi a jeho rodině jenom nabídl dřív.

,,Vidíš, tati. Strejda Izuna zcela jistě neodmítne. Tohle bude určitě ta nejbáječnější dovolená. Už teď se těším, co všechno Shisui vyvede,“ uchechtl se trochu zlomyslně Itachi.

 

„Já nevím...“ váhal pořád Fugaku, který měl svoje zásady a hrdost, ale když se do něj s přemlouváním pustili znovu všichni tři, nakonec rezignoval. Sice si připadal trapně, ale utěšoval se tím, že Madara to opravdu nijak nepocítí. Zatímco oni museli na dovolenou šetřit alespoň půl roku pro čtyři lidi, jeho starší bratr nebude mít problém zaplatit dovolenou pro sedm lidí a stačí mu k tomu jedna měsíční výplata.

„Tak dobrá,“ povolil nakonec a váhavě zvedl oči směrem k Madarovi, „je to od tebe laskavé.“

Sasuke měl chuť hlasitě zavýsknout radostí. Turecko! Pojede s celou rodinou k moři a užije si dovolenou, na které už nebyli dva roky!

 

***

 

,,Tak tohle je fakt super,“ plácl sebou hubený mladý muž s rozčepýřenými havraními vlasy a černýma očima na zastřešené polstrované dvojité lehátko na pláži.

,,Hlavně že jsi spokojený, Shisuii,“ poznamenal Madara, který se posadil na další z lehátek, ačkoliv o něco pomaleji a elegantněji. Shisui se na něj jen široce zazubil. Když mu táta oznámil, že je strejda Madara zve na dovolenou, tak byl překvapený a zároveň potěšený. Ale tohle překvapení nebylo nic oproti tomu, když po příletu zjistili, že nejstarší Uchiha nebyl žádný troškař a že byli ubytovaní v pětihvězdičkovém hotelu, a navíc byli zapsáni v systému jako VIP hosté, což znamenalo, že měli ty nejluxusnější pokoje s výhledem na moře, a dokonce i vířivkou na balkoně a všechno měli zdarma. Jídlo, pití, a to jak v hotelu, tak i u bazénu a v baru na pláži, ale také všechny služby, které hotel poskytoval, a dokonce i tato lehátka, která měli rezervovaná po celou dobu pobytu. Nikdo jiný je využít nemohl a to ani kdyby si za ně chtěl zaplatit.

,,Nevím, jak vy, ale já jdu do vody,“ ozval se Itachi a rozešel se k moři.

,,Počkej, jdu taky. Schválně kdo tam bude první,“ vyskočil Shisui z lehátka a rozběhl se do vody.

 

„To byl opravdu moc dobrý nápad s tou dovolenou, Madaro,“ protáhl se spokojeně Izuna, který se slunil na lehátku vedle osloveného Uchihy. Byl jeho nejmladším bratrem a otcem Shisuie. I on se mohl pyšnit tou zcela typickou uhlovou černí vlasů a očí, přičemž vlasy měl stejně dlouhé jako Madara, ale ne tak husté, a navíc je nenosil jako lví hřívu, nýbrž si je raději vázal do hladkého dlouhého ohonu, který mu záviděla lecjaká žena. Povahově byl ze všech bratrů nejmírnější a právě teď s nadzvednutými koutky sledoval, jak mladší generace jejich rodiny dovádí v moři. Navzdory tomu, že byli všichni tři dospělí – i když jeden z nich čerstvě – cákali po sobě jako malé děti. Ještěže se nad tím nikdo nepohoršoval, aspoň zatím.

Izuna mrkl do boku, aby viděl na Madaru, a všiml si, jak nejstarší Uchiha mlsně pozoruje synovce ve vlnách. Na rozdíl od něj však měl na tváři trošku jiný výraz… který docela dobře znal. „Nekoukej na ně tak, kdyby tě viděl Fugaku, natáhne ti jednu, že se nestačíš divit,“ uchechtl se káravě a po očku zkontroloval jejich posledního bratra. Fugaku jim však zrovna nevěnoval pozornost, protože si s Mikoto povídali u plážového baru a oba vypadali zaujatě.

 

,,Hm? Vždyť nedělám nic špatnýho. Jen se koukám, jak si mí synovci užívají moře,“ odvětil Madara. Navzdory svým slovům ale z trojice mladíků spustil zrak a natáhl se na lehátko vedle svého nejmladšího bratra. Zavřel oči, aby si mohl lépe vychutnat horké sluneční paprsky a vzduch prosycený slaností a vodou. Typická vůně moře.

,,Zítra bysme mohli vyrazit na nějaký místní trh a zároveň se podívat po nějaké památce, kterou bysme si mohli projít a prohlédnout,“ prohodil směrem k Izunovi.

 

„To teda… i když popravdě mi řekni, tys vážně plánoval vyrazit do Turecka jenom proto, aby sis mohl koupit perský koberec?“ zakroutil nevěřícně Izuna hlavou. Věděl, že jeho bratr má pro koberce slabost, ale podniknout kvůli tomu dovolenou, navíc teď s celou rodinou, to byl trochu úlet. „Copak se nedal sehnat i v nějaké specializované prodejně, případně objednat na dovoz?“ Musel se zasmát při pohledu na svého syna a synovce – vypadalo to, že objevili něco zajímavého pod vodou a všichni tři teď měli hlavy pod hladinou.

 

Madara otevřel oči a nevěřícně na Izunu pohlédl. ,,Jenže já chci pravý perský koberec. Ne ty napodobeniny, co se u nás prodávají. A taky chci kvalitu. Proto ho musím vidět na vlastní oči, osahat si ho a to při objednávce na dovoz nemůžu,“ odfrkl si. Jeho nejmladší bratr tomu vůbec nerozuměl! Vystopoval směr Izunova pohledu a měl co dělat, aby se nerozesmál, když viděl, jak nejmladší generace jejich rodiny stojí na místě, s hlavami pod hladinou, které občas vytáhli, aby se nadechli, jen aby je následně strčili zpátky pod vodu.

,,To by mě zajímalo, co tam našli. Že by mořskou pannu?“ zažertoval nejstarší Uchiha.

 

„Skoro to tak vypadá, co?“ uchechtl se Izuna a chvíli ještě spolu s Madarou pozorovali to Shisuiovo, Itachiho a Sasukeho soustředění, než se k nim z baru připojili Fugaku a Mikoto, každý z nich nesl dva drinky – jeden pro sebe, jeden pro ně.

„Tumáš,“ podal hnědovlasý Uchiha Madarovi elegantní skleničku s martini, přičemž s druhou se usídlil na dalším lehátku a spokojeně se natáhl. Mikoto přinesla Izunovi pina coladu a sama usrkávala cosmopolitan, zatímco Fugaku držel klasický gin tonik.

„Neutopili se kluci?“ zeptala se tmavovlasá žena a zkontrolovala pohledem, kde se nachází jejich potomstvo.

 

,,Ne, neutopili. Jen tam něco zkoumají,“ odpověděl Madara, když si s děkovným pokývnutím převzal svoje pití. Všichni čtyři zmlkli a v tichosti sledovali trojici mladíků.

,,Tak to vypadá, že ať už to bylo cokoliv, tak to buď uplavalo, nebo je to přestalo zajímat,“ zkonstatoval Izuna, když jeho syn a synovci vytáhli hlavy zpod vody a pomalu se vydali na břeh.

 

Na vysvětlení té záhady nemuseli čekat nijak dlouho.

„Byla tam obří langusta!“ informoval je Sasuke už zdálky, „takovou jste v životě neviděli... jééé, vy chlastáte? Proč nám taky někdo nedonesl drink?“

„Máš nožičky, doběhni si tam sám,“ upozornil ho výchovně Fugaku a Mikoto se zasmála Sasukeho pobouřenému výrazu.

„Půjdu s tebou,“ rozhodl se bez váhání Itachi, aby snad chudák bráška těch pár metrů netrpěl odloučením.

 

,,Hele, jestli to budou mít v nabídce, tak mi vezměte Coco Loco nebo Screaming orgasm nebo Blue Lagoon,“ poručil si Shisui, který sebou plácl na lehátko.

,,Hele a co si tam dojít?“ zamračil se na něj Itachi.

,,Už ležím, tak se přece nebudu znova zvedat, ne? A navíc mě strašně bolí nohy.“ Nejstarší z mladíků si útrpně povzdechl.

,,Jo? A z čeho?“ povytáhl obočí Izuna.

,,Nevím. Prostě bolí. Ale drink mi určitě pomůže a Sasuke i Itachi jsou móóóc hodní a donesou mi ho, že jo? Pěkně prosím, smutně koukám,“ nasadil Shisui prosebný výraz.

,,Fajn. Ale jen výjimečně,“ protočil Itachi oči a pak už se se Sasukem vydali k baru.

 

„Je skvělý, že se nám podařilo taťku přesvědčit, abysme jeli, že jo?“ prohlásil nejmladší Uchiha, když se svým bratrem objednávali u baru koktejly. Itachi miloval mojito a Sasuke si dal aperol, Shisuiovi objednali modrou lagunu. „A nejlepší je, že už můžu i legálně chlastat,“ zašklebil se následně mladší ze sourozenců, když si spokojeně loknul oranžové tekutiny.

„Hlavně to nepřežeň,“ varoval ho Itachi, i když v jeho hlase zazněla jistá shovívavost, „táta by tě přerazil, kdybys mu udělal ostudu, i když jsme v zahraničí.“

„Hele, jsme na dovolený, ne?“ opáčil Sasuke s významným mrknutím, „říká se přece, že co se stane na dovolený, to taky na dovolený zůstane.“ Měl v plánu si to tady užít naplno a trochu si zařádit. Strýc měl pravdu, osmnáct mu bylo jen jednou.

 

***

 

Zatímco první den jejich dovolené byl spíše odpočinkový, kdy střídavě leželi na lehátkách, popíjeli a koupali se v moři, druhý den hned po snídani vyrazili na nejbližší tržiště. Procházeli kolem stánků, kde se prodávalo všechno možné, od klíčenek a magnetek přes šaty a šátky až po šperky. Dokonce i koberce, u kterých Madara byl schopný prostát i dlouhé minuty, kdy hodnotil vzhled, kvalitu i cenu.

,,Ježíš, strejdo, co kdyby sis prostě jeden vybral?“ protáhl trochu otráveně Shisui, když se zastavili už u třetího stánku.

,,Kušuj, chci ten nejlepší,“ odbyl ho nejstarší Uchiha aniž by se na něj otočil, a zkoumal vystavené zboží.

 

„A jak poznáš, který je nejlepší? Mně připadají všechny stejný,“ zavrtěl Sasuke hlavou a skepticky si měřil obrovský běhoun, tři metry krát tři metry, s tradičním červenomodrým vyšíváním. Víc se mu líbily ty méně křiklavé, měli tu i béžové nebo víc do modra, ale co se týkalo provedení, nerozeznal jeden od druhého. „Panebože, koukněte na tu cenu!“ Málem šel do mdlob, když si všiml cedulky, kde byla cifra uvedená v tureckých lirách a dolarech. Tolik peněz by za koberec v životě nedal, ani kdyby byl ze zlata.

Ostatní se po sobě podívali, ale nekomentovali to. Koneckonců Madara vydělával tolik, že si mohl dovolit všelijaké výstřednosti.

 

Madara raději mlčel. Dál pozorně zkoumal jeden koberec za druhým, až se u jednoho usmál. Byl to jeden z těch světlejších. Kousek ho nadzvedl a prohlédl si rub. Výborně, vzor byl viditelný i na zadní straně. Barvy nebyly rozpité, ale syté a stálé a uzly byly těsně u sebe, takže byly velmi husté. Třásně nebyly přišité zvlášť, ale byly volným pokračováním nitek z koberce. Zvedl ho ještě víc a nastavil proti slunci. Jeho spokojený úsměv se ještě rozšířil, světlo kobercem neprosvítalo. Ano, tenhle koberec byla velmi kvalitní a hlavně ruční práce. Obrátil se na prodavače, kterého se ještě vyptal na materiál, což byla vysoce kvalitní ovčí vlna, jak mu prodavač prozradil, a dokonce mu ukázal i certifikát pravosti.

,,Tak tenhle beru,“ informoval nejstarší Uchiha svou rodinu a z kapsy vytáhl peněženku, aby koberec zaplatil. Ještě se s prodavačem domluvil, aby mu ho nechal zaslat do hotelu. Ostatně dal prodavači velmi štědré spropitné, za což mu nadšený muž slíbil, že zboží doručí osobně a v co nejkratší době. Nato se Uchihové vydali dál.